Ostrov Krapanj - ostrov lovců mořských hub a rybářek

Ostrov Krapanj se nalézá v šibenickém souostroví, je nejmenším, nejnižším a , také nejhustěji osídleným ostrovem ve Středomoří, neboť se rozkládá na pouhých 0,36 km2. Z pevniny a zdejší poklidné pobřežní osady Brodarica, k níž ostrov Krapanj administrativně patří, je ostrov jenom 300 m daleko a během celého roku na něj z pobřežní osady Brodarica jezdí loď. Ostrovní osada Krapanj leží v nadmořské výšce pouhých 1.5 m, vyznačuje se mediteránní architekturou, charakteristickými kamennými domy a uličkami, ale nejznámější se stala díky výlovu a zpracováním mořských hub a také neobvyklému povolání ostrovanek - rybářství.
 
  
 

Tradičním řemeslem ostrovanů je výlov mořských hub, kterým se zdejší obyvatelé živí již 300 let a zajímavé je, že zdejší ženy a obdělávaly pole v šibenickém zázemí, ale také veslovaly na bárkách a rybařily, třebaže zpravidla ani neuměly plavat. Ženy na ostrově Krapanj tedy pracovaly na poli, rybařily, byly hospodyněmi a matkami a jejich muži, synové a otcové se každý den potápěli, riskovali svůj život, aby primitivními nástroji - harpunami - lovili mořské houby bez použití potápěčských přístrojů. Proto se často stávalo, že někteří mladíci už z hlubin na mořskou hladinu nikdy nevyplavali.


MOŘSKÁ HOUBA

Možná, že vás to překvapí, ale mořská houba je živočichem a ne rostlinou; v evolučním žebříčku patří k prvním vícebuněčným živočichům, kteří se na Zemi vyvinuli. V mořích světa existuje více než 5000 rozmanitých druhů mořských hub, ale jenom asi 15 z nich má užitkovou hodnotu a proto tyto tržní druhy mořských hub jejich lovci mezi sebou nazývají "ochočenými mořskými houbami". Mořským houbám se zpravidla daří především v teplých mořích a je zajímavé, že jsou živočišným druhem, který se sám obnovuje, jestliže ho při výlovu správně oddělíte od podhoubí; na místě, na němž houba byla, vyroste za nějakou dobu nová. Mořské houby mají rády teplé, klidné a čisté moře, živí se planktonem a pevně přirůstají k útesům na mořském dně v hloubce až do 200m. Mořské houby potřebují dva až čtyři roky na to, aby dosáhly průměrné velikosti 15 cm. Živí se planktonem, jenž získávají z mořské vody filtrováním. Překvapující je však skutečnost, že mořská houba o průměrné velikosti denně přefiltruje skoro 2000 litrů mořské vody.

V chorvatské části Jadranského moře žije velmi kvalitní druh mořské houby oválného až kulatého tvaru, který se nazývá Dalmata Fina (Dalmatská jemná), která dosahuje v průměru velikosti až 40 cm a vyznačuje se velmi jemnou strukturou, kvůli níž je velmi vyhledávaným a cenným zbožím. Kromě ní se v Jadranském moři daří ještě jednomu užitkovému druhu mořských hub, který se kvůli neobvyklému tvaru a velké odolnosti nazývá Sloní ucho. Může dosáhnout průměrné velikosti až 1 m, ale není tak vzácný jako příbuzný druh Dalmata Fina.


DĚJINY VÝLOVU MOŘSKÝCH HUB A LOVCŮ MOŘSKÝCH HUB NA KRAPNJI

Výlovem mořských hub se lidé začali zabývat již ve starověku. Zpočátku ho provozovali na Egejských ostrovech a později se lov mořských hub rozšířil do celého Středomoří. Tehdy se lovily mořské houby tak, že se lidé potápěli bez potápěčského přístroje až do třicetimetrové hloubky. Později začali pracovat s takzvaným "zvonem", který potápěčům umožňoval dýchání vzduchu uvnitř zvonu a proto se lovci mohli dostat do větší hloubky. První písemná zmínka o lovu mořských hub na chorvatském jadranském pobřeží pochází z roku 1522, kdy se zde začalo toto řemeslo rozvíjet; ze všech národů na východním pobřeží Středomoří se tímto řemeslem zabývali jenom obyvatelé ostrova Krapanj.

Kněz Antun z Řecka naučil v 17. století ostrovany způsobu lovu, schopnosti rozpoznat kvalitní mořské houby a zpracovávat je. V té době se lovily mořské houby (místní název pro mořskou houbu byl "spuga") jenom v hloubce do 16m a k lovu se používaly trojzubce. Ale s rozvojem potápěčských přístrojů a zdokonalením výstroje se potápěči odvažovali ponořit i do větší hloubky. Koncem 19. století čítaly posádky lodí lovců mořských hub 8 lidí, z nichž jen dva nebo tři členové posádky byli potápěči, další dva byli veslaři, dva pracovali u vzduchové pumpy a dva vytlačovali z vylovených mořských hub vodu šlapáním, potom houby myli a sušili. Krapanjští v roce 1893 založili družstvo, kterému Námořní úřad daroval potápěčský přístroj a koncem 19. století v něm pracovalo asi 14 potápěčů. Do roku 1940 mělo družstvo k dispozici již asi dvacet potápěčských přístrojů a pracovalo v něm stejné množství posádek. Skoro 400 obyvatel ostrova Krapanj se živilo výlučně lovem mořských hub.

Zajímavým údajem je, že byl lov mořských hub každým třetím rokem zakázán, aby nebyla zničena místa, na nichž se mořské houby vyskytují.

Na Krapnji dnes pracuje asi deset posádek lodí lovců mořských hub a díky modernizaci pracovního postupu byla na ostrově uvedena do provozu také menší rafinerie, která nahradila někdejší ruční zpracování mořských hub.


LOV A ZPRACOVÁNÍ MOŘSKÝCH HUB

Mořské houby, vylovené z mořského dna, jsou pokryty tenkou, tmavou, skoro černou blanou s četnými otvory, kterými mořské proudy vhánějí do tohoto organizmu mořskou vodu s potravou. Po výlovu mořských hub je nutné tuto blánu odstranit, aby houba získala svou známou světle žlutou barvu. Světlá, pórovitá houba je vlastně kostrou původního živočicha, která vznikla z hmoty zvané "spongina" a obsahuje až 14% jódu. Do roku 1912 lovci mořských hub odstraňovali tmavou blánu mořských hub šlapáním a vymýváním. Ruční zpracování však zpomalovalo celý proces a zvyšovalo cenu hotového produktu. Proto bylo začátkem 20. století zavedeno zpracování mořských hub pomocí síranu sodného, který umožnil lehčí odstraňování vápenatých součástí mořských hub. Houby také mnohem dříve získaly svou hezkou světležlutou barvu a celý postup práce byl podstatně zjednodušen.


POUŽITÍ MOŘSKÝCH HUB

Mořská houba se používá k osobní hygieně a zároveň je take kvalitním pracím prostředkem. K těmto účelům ji používali iž obyvatelé Kréty. Římané výše zmíněnou mořskou houbou zvanou Sloní ucho obkládali vnitřek tvrdého, kovového vojenského brnění a ve středověku se mořské houby začaly používat v lékařství. V současné době je velká poptávka po mycích houbách a proto se začaly vyrábět houby z náhražkového materiálu, ale umělá hmota nikdy nenahradila úplně vlastnosti přírodní mořské houby. Žádná houba z umělé hmoty totiž není tak pevná jako mořská houba, není schopna do sebe vsáknout takové množství vody, není tak měkká a proto zůstala přírodní houba nejlepším prostředkem k mytí a péči o pleť. Mořské houby se používají k hygieně, v kosmetice, ale také při restaurování uměleckých děl, v oborech jemného zpracování keramiky, porculánu, kůže a dřeva, medicíně a k laboratorním účelům.


KDE SE DAJÍ KOUPIT KRAPANJSKÉ MOŘSKÉ HOUBY?

Rozhodnete-li se přijet do osady Brodarica nebo na ostrůvek Krapanj, zveme vás k ubytování v apartmá a pokojích z naší nabídky a doporučujeme vám abyste se v úřadu turistického sdružení (Ured turističke zajednice) informovali, zdali můžete přihlížet lovu a zpracování mořských hub.

Chcete-li koupit krapanjské mořské houby, navštivte laskavě www.zitak.hr nebo napište na e-mailovou adresu: zitak@si.tel.hr

 

























 

8. 5. 2005 19:09:00
Adriatica.Net

Adriatica.net